2015 - GAC - akrobatická a plachtařská škola Miloše Ramerta

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

2015

sportovní úspěchy
 
 
 
 
5.-15.8.2015 Mistrovství světa v letecké akrobacii větroňů Zbraslavice
Tomáš Suchánek - Australie gliding 2015 Narromine

OZ 2015  Narromine

Nový rok jsem letos zahájil velmi příjemně a to nastoupením do emirátské triple sedmy ve směru Dubaj, jejich další stroj mě donesl až do západní výspy Austrálie Perthu a odtud to byly jen dva kratší skoky 737 do Sydney a Saabem 340 do Dubba, nejbližšího většího města u Narromine. Tentokrát jsem byl ale všechny úseky jen cestující, takže jsem si tuto nezvyklou roli jaksepatří užíval. Už při jízdě do Narromine jsem byl překvapen, jak je zde vše zelené, běžně je zde vegetace spálená sluncem a země vyprahlá, letos to byla spíš botanická zahrada s jezírky a řekami plnými vody. Můj koparťák Radek Bareš to sice už avizoval předem, protože sjezdil poměrně rozsáhlé australské vnitrozemí, ale co oči nevidí, tomu rozum jaksi nevěří.
Radek také dorazil v sobotu třetího, shledání jsme oslavili půlkilovými rumpsteaky hozenými na barbekjů a řádně zalitými portským od Brown Brothers, takže nejdůležitější krok aklimatizace proběhl dle očekávání a pomohl nám velmi rychle setřepat evropský stres a hodit se do stavu australské uvolněnosti, tak diametrálně rozdílné od shonu domoviny. Logry naládované, kabely antény baterky podušky po Duáči KC rozmístěné a vše mohlo v neděli čtvrtého začít. Bohužel se tak nestalo, předpověď s bouřkami nás donutila ke změně plánu, vyrazili jsme hodinku autem na jih do Forbes za našimi přáteli rogalisty na Flatland challenge. Sprcha nás chytla přesně při vstupu do místního RSL clubu, potkali jsme kromě Moyesových i Attilu, Gerolfa a další staré známé, takže odpoledne se protáhlo a jazyky zpomalily. No není nad ledově vychlazeného Fostříka, co hasí vedro outbacku. Pondělí se také nepovedlo a následovala návštěva ZOO v Dubu. Tam jsme ale s hrůzou zjistili, že tři vstupenky koštují stejnou částku, za kterou bychom pořídili 9 lahví pětileté rezervy od bratrů Hnědých, takže jsme jako kovaní sportovci raději zvolili jistotu pitného režimu a návštěvu jsme přeplánovali na jarní Tróju.
Úterý šestého jdeme do akce, vyrážíme na první otočku Tooraweenah asi 100 km na SV. Vítr slabý severních směrů, stoupání 1 -3 občas ke čtyřce, základny stoupají z 1000 na 1850 AGL a po první tlačíme na druhou otočku na západě Muddal a pak k JV na Alectown. Zde se chytáme něco pod 400 AGL nad velkým hnědým polem s orajícím traktorem a prachem, který je strháván proti větru k vznikajícímu stoupáku. Čili všechny atributy bidla splněny a po vytočení doklouzáváme s několika bezpečnostními 360tkami před sedmnáctou večer do cíle. Deklarovaný FAI trojúhelník 508 km dáváme rychlostí 99 km/h, dobrá rozcvička na začátek, zvláště pro Radka po jeho 13ti leté pauze. No vnitrozemí je vskutku zelené jak brčál a kolem řek to padá jak šutr, to nás bude provázet celý zájezd.
Středa je FAI trianglu třeba, jak říkají znalci, deklarujeme tedy 741 km dlouhou úlohu nejdříve 190 km na ZSZ k ranči Florida, otočce asi 25 km uvnitř velkého lesa, pak na jih opět přes lesíček k Ranking Springs a na poslední otočku Minore na půl cesty mezi Narromine a Dubbo. Lesíček je entita strachu tvaru pravoúhlého rovnoramenného školního trojúhelníku s odvěsnou délky cca 400 km a jakékoliv plachtění nad ním je vždy průplach krevního řečiště 100% adrenalinem. No s dostupy 1000 AGL na začátku to není ani tento den jinak, nad šiškami se ale zvedáme občas i na 2700 AGL a druhé rameno je jízda. Ranking Springs je sice přistíněno oblačností z jihu, přesto otáčíme bez problému a i let na silo Minore  je v podvečer bez větších záseků, finiš v 19:20 a výsledná rychlost 95 km/h.
Na čtvrtek připravujeme fajko 632 km se začátkem na JZ  a v mírném SZ proudění vyrážíme po poledni na trať. Střídání řízení probíhá jako každý den na vrcholu stoupání, následuje kluz, vytočit co nejsilnější stoupák a předat. Radkova aklimatizace z hrazdy a volantu na knipl jde dobře, staré návyky asi pod kůží přeci jen uvízly, takže i mám čas se ze zadní sedačky kochat. Parťákovi jako vyznavači BSM zase velmi vyhovuje přední sic Duáče, se svojí sošnou postavou je tam zkroucený jak paragraf a na holeně si z karimatky vyrábí chrániče proti otlačení, za které by se nemusel stydět ani obkladačský mistr ze Lvova. Počasí je letošní standardní se stoupáky od 1 – 4 m/s a dostupy na počátku dne 1000 a uprostřed nejlepšího intervalu 2800 m AGL, louže a mokrá pole tlumí konvekci a na tisícovkovou sezónu jako tu loňskou to opravdu nevypadá. K OB Euabolonu kloužeme posledních 30 km kličkováním mezi dvěma přeháňkami již napečené trofy, po návratu ale vylétáváme do pěkného počasí a cesta na sever vnitřkem lesíku jde pěkně, Collosu  otáčíme v půl páté odpoledne a 190 km domů s větrem v zádech je hračka, zvláště pod pěknými řadami, kde si Radek připadá jak ve svém Radicalu a tlačí pěkně přes 200 na přeskocích. Průměr 109 km/h a jako odměnu večer dáváme stejka z bejka, společnost nám dělá letošní narrominský vlekař Honza s přítelkyní Kristýnou, oba dle nezaměnitelného přízvuku ze světadílu ležícího východně od metropole Jihlavy. Barbekjů prská, Foster mizí a nemá to chybu.
Pátek  vyrážíme a otáčíme Peak Hill na jihu a Floridu na západě, nicméně uprostřed třetího ramene stahujeme ocas mezi nohy a s trochou štěstí to dotahujeme po 470 uletěných kilometrech v rozpadajících se podmínkách a pod zastíněnou vysokou oblačností domů.
Trofa, déšť, mraky a zima řádí nad NSW další čtyři dny, což nám posunuje reprízu fajkových deklarací až na další středu 14. ledna. Návrat do vzduchu je impozantní, desítka z jihozápadu a dostupy do 800m AGL první dvě hodiny letu, pak se to zvedá u Nynganu, naší druhé otočce, na 1050 AGL.  Třetí rameno nalétáváme konečně slušnější počasí a 1300 – 1500m AGL působí stratosférickým dojmem. Odvážně dáváme poslední OB Gular 100 km na severu a plížíme se proti větru do zatahujícího se nebe k Narromine. No naštěstí zafunguje poslední aktivní hrana před dekou a z nějakého třicátého kilometru dolétáváme z přímého na RWY 22. Výslednou trať 408 km dáváme rychlostí cyklistického seniora 62 km/h a IGC záznam letu vypadá, jak kdyby tento trojúhelník nakreslil pacient postižený Parkinsonem v posledním stádiu. Jo těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Barešák mi ale moc nevěří, ví svoje…………
Patnáctého měníme uprostřed druhého ramene deklaraci na polygon a po necelých osmi hodinách letu to vychází těsně nad 600 km. Podmínky standardní s dostupy 1000 – 1700 AGL, stoupání žádné překvapení. Další tři dny je oblast stále ovlivněná nízkým tlakem a trofou, létáme kolem pěti až šesti hodin v kombinaci čisté s občasnými mraky a dálky kolem 400 - 500 km. Čekáme, až se otočí vítr k SV a zem se konečně prohřeje, protože dostupy a síla stoupáků jsou v Austrálii hlavně o dosažené přízemní teplotě. Jednoduše řečeno, pokud denní maxima nejsou nad 35°C, je to bída. Jak se zvednou ke 40tce, jde to a bombové předfrontální dny přinášejí teploty mezi 40 – 45°C. Na zemi peklo, ve 4 km nádhera, tam je často pod nulou. V kraťasech zážitek, viď Lubo?
Devatenáctého si dáváme s Radkem a Duáčem KC au 660 km dlouhým FAI trojúhelníkem s první otočkou na jih Kooroowathou, pak na SZ Kiacatoo, SV na Collie a domů. Stoupání 1 – 5 m/s a zvláště ty pětimetry si po tom modrém půstu velmi užíváme. Mraky a dostupy 1000 ráno, postupně se zvedají až 2300 AGL odpoledne, výsledná rychlost na trati 103 km/h. Celkem jsme spolu nalétali asi 55 hodin a 5200 km a žádný outlanding, fajn zážitek.
Na Narromine a zdejším plachtění je příjemná ta atmosféra uvolnění, bydlí se v areálu letiště 5 minut chůze od hangárů, vlekař je na startu připraven, kdy si člověk řekne, počasí a terén dovolují nalétat za stejný časový úsek podstatně víc, než v sezóně v Evropě, vidina stejku po dolétnutí, možnost létat všemi směry / v porovnání s Corowou, Tocumvalem nebo Benallou/, civilizace a možnost jiných aktivit, to jsou výhody plachtění u našich protinožců. Také krajina nejbližších 150 km je z pohledu plachtění pohostinná, k přistání lze použít cca 70% plochy, protože je to zemědělská oblast  po sklizni s posekaným obilím a je zde spousta hnědých zoraných polí, které jsou přes den zdrojem takřka kontinuálních stoupání. Létá se zde s běžnými BM od Standard Libelle a po Nimbuse 4 a to většinou bez motorů, ty nejsou podmínkou k úspěšnému přežití. Austrálie je tak ideálním mezikrokem k osvojení si potřebných znalostí a návyků pro plachtění v nehostinných oblastech Jižní Afriky nebo Ameriky. Důležitými jsou ale třeba dodržování pitného režimu, ochrana před sluncem a místními živočichy, schopnost rozumět místní angličtině apod. Nicméně nutno dodat, že plachtění tu není obvykle takové, jak si představuje majorita českých letců, tj. základna ve 4 km, bidla se zaseknutým váriem a tisícovky každý den. Dnů, kdy se základny zvednou nad 3 kilometry, je několik do roka a při tisícovkách se stejně člověk první dvě hodiny plazí po zemi a doufá, že se k těm mrakům snad dostane. Je to odpracované a zkušenosti ze slabých českých luhů a hájů se sakra hodí………  
Duáče jsme odevzdali další posádce na mistrovství Austrálie dvoumístných větroňů a pak jsem se pokusil Radka nacpat do Libelky, ale sošná postava mého parťáka rozhodla. Takže další dny jsem už pokračoval sólo.
Dvacátého jsem dal polygon s pěti otočkami 614 km za sedm hodin a další den FAI trojúhelník 769 km rychlostí 94 km/h, sedlal jsem Ventuse 2a a polétal s mým dávným soutěžním kolegou Macem Ichikawou. Startovali jsme vždy kolem jedenácté, zprvu dostupy 1200, později se zvedly na 2300 AGL a stoupání nepřesahovala 5 m/s. Trojuhelník byl zvlášť výživný, zasekl jsem se pod 300 m AGL a musel se vracet asi 10 km zpět, abych se vůbec zvedl východně od Dubba, Mac mi utekl o 50 km a ty pak sakra chyběly večer při dokluzu pod zatahujícím se nebem. Ale dalo to nakonec domů………
Pauzička a nakonec to nejlepší, poslední den 23 ledna. S Macem jsme otočili Gilgandru a opustili původně naplánovanou trať kvůli předpokládanému převývoji, vypadalo to na bouřky a úprk domů. Na jih se ale počasí zlepšilo a tak jsme prohnali mého Discuse 2a a Makovu LS 8čku na severojižním polygonu mezi Gilgandrou a pod Forbes na výsledných večerních 880 km. Paráda, dostupy 1400 – 2600 AGL a občas i šestimetry na váriu byly pěknou připomínkou, jak to má u protinožců vypadat.
Celkem jsem nalétal kolem 7500 km a pětasedmdesát hodin, což je slabší oproti předchozím rokům a průměrně nalétaným 120 hodinám, no ale víc věcí už není teďka takových, jak to bývalo dříve, že? Takže zabalit, navštívit Moyesovic fabriku na rogala v Sydney a hajdy domů do zimní Evropy. Příští rok snad zas?!

Tomáš Suchánek B team GAC Benešov vlastním drápem LP 2015

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky