L-13 a L-23 Blaník - GAC - akrobatická a plachtařská škola Miloše Ramerta

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

L-13 a L-23 Blaník

letadlový park > kluzáky (GLD)
...Blaníci L-13, L-13A, L-13AC...
...Super Blaník L-23..

L-13 Blaník je dvousedadlový kluzák s pevnými nosnými plochami. Výrobcem je Let Kunovice.

Historie
Vývoj začal v roce 1954 v konstrukční kanceláři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu VZLÚ v Praze - Letňanech pod vedení hlavního konstruktéra ing. Karla Dlouhého. Dva prototypy byly dokončeny v roce 1956 v prototypové dílně VZLÚ ve Vysočanech u závodu Aero a v březnu stejného roku byl zalétán první z nich. Dokumentaci a výrobu převzala v roce 1957 továrna Let Kunovice se změnami, které provedla ještě konstrukce VZLÚ - zkrácení přední části trupu, nahrazení ostruhového kolečka kluznou botkou a přestavbě ocasních ploch na sklopné pro snadnější hangárování a transport. První kusy ze sériové výroby byly zalétány na konci roku 1958. Výroba byla ukončena v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno 2616, z nichž většina z nich stále létá ve více než 40 zemích světa. Tím se řadí mezi nejúspěšnější výrobky našeho leteckého průmyslu. V letech 1981-1982 byla vyrobena menší série modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem. Dalšími úpravami vznikl v roce 1988 nový typ L-23 Super Blaník lišící se zejména novým kokpitem s větším průhledným překrytem s lepším výhledem, ocasními plochami „T“, minimalizujícími poškození při přistání do terénu, a zjednodušeným křídlem bez vztlakových klapek s novými koncovými oblouky. Nabízeny jsou i nástavce zvyšující rozpětí křídel na 18 m a klouzavost na 31. Sériová výroba začala v roce 1989 a zatím bylo vyrobeno cca 300 letadel.
Blaníky létají ve 40 zemích světa na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Charakteristika
L-13 Blaník je určený k výcviku základní a vyšší pilotáže. Pro své výjimečné vlastnosti je u pilotů velmi oblíben. Posádka Blaníku sedí za sebou.
[editovat]
Konstrukce

Blaník dvoumístný celokovový hornoplošný větroň. Většina částí je vyrobena z duralového plechu, potah je připevněn pomocí nýtů.

Křídlo
Křídlo je samonosné, dvoudílné, celokovové. Má negativní šípovitost 5° na 25% tětivy a laminární profil NACA 63_2A-615 u kořene křídla a NACA 63_2A-612 na koncích. Jeho náběžná část tvoří s hlavním nosníkem (umístěným ve 40% hloubky) torzní skříň. Před vztlakovou klapkou a křidélkem je plech tvořící zavětrání křídla. Mezi náběžnou hranou a hlavním nosníkem je přední pomocný závěs. Křídlo je jednonosníkové. Křídlo je vyrobeno z duralových plechů vyztužených žebry a podélnými výztuhami. Nosník má pásy z tažených a plechových duralových profilů a plechovou stojinu. Každá polovina křídla je zavěšena na trup ve třech bodech a spojení zabezpečuje vždy jeden hlavní svislý čep a jeden vodorovný čep předního závěsu. Křídlo je opatřeno Fowlerovými vztlakovými klapkami. Náběžná část vztlakových klapek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je potažena plátnem. Rozpětí klapky je 4.21 m, plocha 3.95 m?, optimální výchylka klapky při startu činí 5°, plná výchylka při přistání byla u prvních Blaníků 10°, u větroňů vyráběných od roku 1961 činí 8°. Brzdící klapky typu DFS jsou za hlavním nosníkem a mají rozpětí 1.35 m a plochu 0.65 m?. Křidélka jsou uchycena vždy ve třech závěsech a jejich horní strana mírně vystupuje z obrysu profilu křídla. Náběžná část křidélek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je podobně jako u vztlakových klapek potažena plátnem. Rozpětí křidélek je je 3.40 m, plocha 2.31 m?, výchylka nahoru činí až 34°, dolů 13° (+2°). Křídla zakončují okrajová kapkovitá vřetena.

Trup
Trup oválného průřezu poloskořepinové konstrukce je rozdělen na dvě stavební skupiny - přední část (do přepážky číslo 6) a zadní část (od přepážky číslo 6 do konce trupu). Kostra přední části je sestavena z přepážek a podélníků lisovaných z duralového plechu. Táhla nožního řízení a torzní trubka ručního řízení jsou zde vedeny pod podlahou prostoru pro posádku v jednom z kanálů tvořených dvěma nosníky. Prostor pro posádku je pod průhledným překrytem, který je složený z pevného štítu, do boku odklopném krytu a z pevného zadního zákrytu. Pod přední částí na „břiše“ trupu je kapkovitý výčnělek (botka), který chrání předek větroně při brzdění. V předním i zadním pilotním prostoru jsou obdobně vybavené přístrojové desky. Jejich standardní osazení tvoří rychloměr, výškoměr, variometr +-5 m a variometr do +- 30 m nebo +-15 m, kompas a el. zatáčkoměr kombinovaný s příčným sklonoměrem. K podlaze předního pilotního prostoru je většinou uchycena radiostanice. Sedačky pilotů jsou tvoří rám ze svařených ocelových trubek potažený plachtovinou a sedadlové polštáře potažené plátnem a koženkou. Zadní část trupu je sestavena ze dvou plechových duralových skořepin, vyztužených přepážkami a spojených v podélné ose větroně nýtovými švy.

Vodorovné a svislé ocasní plochy
L-13 Blaník je na rozdíl od jeho nástupce L-23 Super Blaník vybaven klasickým uspořádáním ocasních ploch. Výškové i směrové kormidlo je stejně jako křidélka a vztlakové klapky potaženo plátnem. Stabilizátor (nepohyblivá část vodorovné ocasní plochy) je z duralového plechu. Výškové kormidlo je vybaveno vyvažovací ploškou ovladatelnou z kabiny. Ocasní plochy mají celokovovou konstrukci. Kormidla jsou potažena plátnem, kýlová plocha a stabilizátor plechem. Vodorovné ocasní plochy jsou při transportu sklopné, kýlová plocha je pevně spojená s trupem. Rozpětí vodorovné ocasní plochy je 3.45 m, plocha 2.66 m?, úhel seřízení -3°, úhel vzepětí 5°. Výchylka výškového kormidla nahoru je až 32° (+2°), dolů 25° (+-1°). Výška svislé ocasní plochy je 1.64 m, plocha 1.61 m?, výchylka na obě strany je 30° (+-1°). vyvažovací ploška výškového kormidla má největší výchylky - nahoru 12° (+1°) a dolů 35° (+-1°)

Modifikace
L-23 Super Blaník je modernizovanou verzí L-13. Nejvíce patrnou změnou je uspořádání ocasních ploch do T (hlavní výhodou této změny je snížení rizika poškození kluzáku při přistání do vyššího porostu). Křídla, nejsou zakončena duralovými vřeteny, ale mají koncové oblouky z laminátu. Oproti L-13 není L-23 vybaven vztlakovými klapkami (Jejich účinnost je u L-13 malá, je jimi vybaven hlavně z výcvikových důvodů).
L-13 AC Blaník je verze určená pro akrobacii. Oproti L-13 má kratší křídlo se zesíleným nosníkem. Přední část trupu (po 6. přepážku) pochází z L-23 a zadní část trupu včetně ocasních ploch pochází z L-13. Ocasní plochy jsou mírně modifikovány vůči L-13. Zesílení trupu v oblasti závěsů stabilizátorů a kýlova plocha je na trup uchycena dvěma závěsy.
L-13 SW (SE) Vivat je turistický motorizovaný kluzák (TMG). Křídla a zadní část trupu jsou až na detaily stejné jako u L-13. Centroplán a kabinu tvoří příhradová konstrukce, potažená laminátem. Jako motor je použit čtyřválcový, invertní, vzduchem chlazený Walter Mikron IIIA(AE). Dvoučlenná posádka sedí vedle sebe.
SL-2P Je dvoutrupová verze určená jako létající laboratoř pro testování laminárních profilů
L-13 B Bačostroj jednomístný motorizovaný kluzák. Místo předního sedadla je instalován motor Walter Mikron IIIA, 48kW, má překovstruovaný (zvýšený) hlavní podvozek (kvůli vrtuli) a ostruhové kolo je použito z L-13 SE. Vyroben jeden kus OK-8902, který létá ve Slováckém aeroklubu Kunovice.
L-13 TJ (OK-3801) jednomístný experimentální kluzák poháněný proudovým motorem TJ100C se vzletovým tahem 1,0 kN z První brněnské strojírny Velká Bíteš.

Hlavní technické údaje:
Rozpětí   16,2 m
Délka   8,4 m
Výška   2,1 m
Nosná plocha   19,15 m2
Max. vzletová hmotnost   500 kg
Hmotnost prázdného letadla   297 kg
Max. přípustná rychlost   253 km/h
Minimální rychlost   55 km/h
Klouzavost   1:28
Klesavost   0,82 m/s
Maximální přetížení   +5 g / -2,5 g



 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky