VSO-10 Vosa - GAC - akrobatická a plachtařská škola Miloše Ramerta

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

VSO-10 Vosa

letadlový park > kluzáky (GLD)
VSO-10 Gradient

VSO-10 (Vosa) je československý jednomístný samonosný hornoplošný kluzák smíšené konstukce.

Vosa vzlétla poprvé v říjnu 1976 a byla vyráběna v Orličanu Choceň v letech 1978-1990 jako náhrada větroně VT-116 Orlík II. VSO-10 nabízí oproti Orlíkům větší pevnost a větší výkony hlavně na větších rychlostech. Díky svým vlastnostem se stala oblíbeným větroněm v aeroklubech.

Přední část trupu je vyrobena z laminátu, centroplán je příhradové konstrukce s laminátovým potahem. Za křídlem přechází v duralovou část, ze které je vyrobena také celá nepohyblivá část ocasních ploch (kýlovka a stabilizátor), pohyblivé části (směrovka, výškovka) jsou duralové konstrukce a potažené plátnem.

Kostra křídla včetně křidélek je vyrobena ze dřeva a potažena překližkou s výplní z PU pěny. Mechanizaci křídla tvoří vzdušné brzdy typu Schempp-Hirth vysouvané z horní i dolní strany křídla.

Kabina je pak pokryta dvěma díly organického skla (plexiskla), z nichž zadní díl je možno odklopit do boku.

Podvozek tvoří hlavní kolo odpružené pryžovými bloky, které je zatahovací, a zadní ostuhové kolečko.

Základní popis:
Větroň VSO - 10 "Gradient" familiárně přezdívaný "Vosa" je jednomístný hornoplošný kluzák smíšené konstrukce určený původně pro výkonné závodní létání. Dnes už jeho výkony zdaleka neúdosahují výkonů moderních kluzáků, ale stále ještě je tento typ oblíben u mnohých pokračovacích plachtařů a je na soutěžích standardtní třídy stále létán. Je opatřen samonosnými celodřevěnými křídly s profilem křídla typu Wortmann FX. Trup jezhotoven ze speciální hliníkové slitiny a ocelis laminátovou kabinovou částí s dvoudílným průhledným krytem z organického skla, jehož druhá část je odklopná do boku. Dřevěná kostra křídla je potažena překližkovým sendvičem a balzovou výplní. Kovová kostra ocasních ploch je potažena duralem. Pohyblivé části, jako jsou křidélka nebo výškovka a směrovka, jsou potaženy plátnem. Podvozek je tvořen zatahovacím hlavním kolem a zakrytovaným ostruhovým kolečkem pod směrovým kormidlem.Vlečné zařízení pro start aerovlekem je umístěno v přídi kluzáku a pro vzlet za navijákem na boku trupu.

Historie:
Počáteční teoretické práce začaly ve vývojové kanceláři Orličanu Choceň už v roce 1972. Vznikal jako náhrada klubového větroně VT-116 Orlík II. S ohledem na cenu a dostupnost materiálů byla zvolena smíšená konstrukce. Při konstrukci byly použity moderní profily křídla Wortmann řady FX, uplatnily se skelné lamináty a sendvičová stavba potahu. První let jeho prototypu se uskutečnil v říjnu 1976. (První prototyp byl zalétán dne 16. 9. 1977.) Sériová výroba začala v prosinci 1978. a již v roce 1979 obdržely aerokluby první větroně. Co do množství VSO-10 Orlíky nenahradily, přesto umožnily plachtařům zlepšení výkonů. V roce 1979 vznikla část 12-ti kusové série VSO-10C Gradient Club s pevným podvozkem. V témže roce obsadili na VSO-10C Ing. M. Brunecký a J. Vávra první a druhé místo na prvém ME klubové třídy ve švédském Orebro. Výrobu "Vos", která do roku 1990 dala 225 větroňů nahradila v Orličanu Sopotnice licenční výroba laminátového větroně standartní třídy Schempp-Hirth Discus CS.

Hlavní technické údaje:
Rozpětí   15 m
Délka   7m
Výška   1 m
Nosná plocha   12 m2
Max. vzletová hmotnost   380 kg
Hmotnost prázdného letadla   234 kg
Max. přípustná rychlost   25 km/h
Minimální rychlost   68 km/h
Klouzavost   1:36
Klesavost   0,63 m


 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky